Můj příběh

Kytara mě provází už od dětských let.

Rád učím a pomáhám lidem na cestě ke zvládnutí tohoto úžasného hudebního nástroje.

Mojí největší a nejkrásnější zálibou je hudba, a to zejména ve chvílích, kdy ji mohu provozovat sám na svůj oblíbený nástroj – KYTARU.

Kytaře jsem vděčný za spoustu milých kamarádů, se kterými jsem se přes svoje hraní seznámil, kytaře děkuji za krásné zážitky, které mi hraní přineslo, a kytaře budu vždy děkovat i za chvíle krásné relaxace, uvolnění a snění, do kterého se vždy při hraní propadám.

Jsem rád i za krásné zážitky, které jsem měl v minulých dobách, kdy jsem sám i s kapelou hrál na různých festivalech trampské, country a folkové hudby, včetně Porty, Zahrady, Prázdnin v Telči, Folkové růže a dalších velkých akcí.

Ale moje cesta k hudbě nebyla jednoduchá...

Jako kluk z malého města jsem se v tehdejší lidové škole umění nejdřív snažil naučit hrát na tahací harmoniku. Nechápal jsem, proč se nejdřív musím učit číst ty podivné puntíky rozházené mezi pěti linkami (a někdy i okolo), nechápal jsem, proč musím pořád dokola cvičit nějaké etudy, které nezněly hezky, dokonce ani když mi je předehrával můj učitel... Já chtěl hrát písničky, a ještě si u toho třeba i zpívat.

Brzy jsem to vzdal. Na tahací harmoniku jsem se tehdy v „lidušce“ nenaučil.

Nové vzory, nové nadšení

Potom jsem měl možnost slyšet tehdejší populární hvězdy – skupiny Rangers a Greenhors. A propadl jsem obrovskému nadšení. Kytara – to je to pravé! Takhle chci hrát! Se starší sestrou jsme dali dohromady nějaké peníze, které jsme si vydělali na školních brigádách, a koupili jsme si první vysněnou kytaru. Bohužel jsme jí neuměli ani naladit, o nějakém hraní se už vůbec nedalo mluvit. Ale já chtěl strašně moc hrát...

Další pokus stát se muzikantem

Přemluvil jsem maminku, aby mě opět přihlásila do lidušky, tentokrát na kytaru.

Nechci lidovou školu umění pomlouvat. Znám spoustu lidí, kteří se tam na nějaký nástroj perfektně hrát naučili, někteří se tím dnes i živí. Já ale neměl štěstí na učitele. Ten člověk, ke kterému jsem se dostal na lekce kytary, byl prý před svým působením v LŠU nějakou dobu zaměstnán jako vychovatel v nápravném zařízení pro mladistvé. Podle toho vypadaly i jeho výukové metody. Možná něco uměl, ale ani mne, ani nikoho z mých kamarádů nikdy nic nenaučil...

Moje cesta ke hře na kytaru skončila po necelém půlroce, kdy jsem se vrátil domů, a s pláčem, a řekl mamince, že už do lidovky chodit nebudu.

Ale pořád jsem strašně moc chtěl hrát a dostal jsem strach, že to nikdy nezvládnu...

Nová naděje, nová cesta

Moje sestra našla v jednom z dětských časopisů, které nám naše maminka kupovala, školu hry na kytaru od Radka Tomáška – našeho idolu z tehdy populární a dnes již legendární skupiny Rangers. Okamžitě jsme jeho sloupek začali hltat, zkoušet hrát akordy, které tam byly nakresleny, a dokonce jsme začali hrát i první písničky.

Tehdy došlo v mém životě k obrovskému zlomu. Kytara se stala mojí společnicí na celý život.

Bohužel přišla další rána – po necelém roce přestala Radkova škola v dětském časopisu vycházet.

Ale oheň, který ve mně tato jiskřička zapálila, už nikdy neuhasl.

Pořád jsem zkoušel hrát, hledal jsem z různých zdrojů jak se hraje který akord, opisoval jsem si od kamarádů všechny možné písničky, a zpíval a hrál...

A kytara mne pořád provázela a já už byl na střední škole, potom na vysoké, a na vojně, ale nevynechal jsem jedinou příležitost, abych mohl odkoukat a odposlouchat všechny možné fígle, triky, rify a figury muzikantů, které jsem vídal na koncertech.

Přečetl jsem spoustu článků a knih o hře na kytaru, jakmile se někde objevila nějaká informace o mém oblíbeném nástroji, vstřebal jsem ji jako houba.

Zkrátka a dobře – stal se ze mne velice úspěšný samouk (nakonec jsem zvládl i ty dříve obávané noty :-) ).

Poměrně brzy za mnou začali chodit kamarádi, abych jim vysvětlil, jak hraji některé akordy, jak hraji pravou rukou, jak dělám různé přechody, jak bych zahrál jejich oblíbenou písničku. Najednou jsem se já stal tím, od kterého se ostatní snaží odkoukat jak hraje.

Svoje zkušenosti, poznatky a postupy jsem shrnul do svého kurzu, ve kterém postupně popisuji svoji metodu výuky hry na kytaru pro samouky od naprostých začátků přes doprovod jednoduchých písniček až po samostatné hraní, hraní v hudební skupině a základy hudební improvizace.

Přeji vám, abyste vždy byli dobře naladěni.