Jak jsem kupoval kytaru

Možná vás po přečtení nadpisu tohoto příspěvku napadne „A co na tom je zajímavého?“ nebo „Vzal peníze, došel do obchodu, koupil kytaru a šel domů.“, případně „No jo, sedl k počítači a přes e-shop si koupil kytaru.“.

Ale o tom dnes psát nebudu. Nebylo to vždy tak jednoduché…

Představte si dobu, kdy neexistoval internet, nebyly platební karty, před zeleninou stála dlouhá fronta lidí, kteří čekali, až přivezou brambory…

Celý příběh se odehrál v sedmdesátých létech minulého století ve Voticích (malém městě na rozhraní Středočeského a Jihočeského kraje).
Byl jsem už docela velký kluk (bylo mi jedenáct), a moc jsem toužil po kytaře. Kytaru jsem znal jenom z pár pořadů v televizi nebo z několika málo koncertů, které jsem jako dítě navštívil ve votické sokolovně. Dokonce ani nikdo z mých kamarádů nic takového neměl, takže jsem jí nikdy předtím ani nedržel v ruce.

Ale ten nástroj mě nějakou zvláštní silou přitahoval.

Na náměstí ve Voticích, v místě, kde je dnes second-hand, byla tenkrát prodejna, které všichni říkali Elektra. Dnes by asi pohled do její tehdejší výlohy vzrušoval jenom historiky nebo milovníky retro stylu, ale pro mě koukání do výkladů tehdejších obchodů bylo dost zábavné. Když vynechám všelijaká hesla a plakáty, oslavující tehdejší politický režim, byly ve výloze Elektry k vidění takové výkřiky techniky jako televizory (pouze černobílé, barevné v té době byly pouze podpultovým zbožím pro pár vyvolených a do výlohy se nedostaly), tranzistorové rozhlasové přijímače a dokonce i kotoučové nebo první kazetové magnetofony.

Dnes vypadá dům, ve kterém byla Elektra, takto:
Dům, ve kterém dřív bývala Elektra.

S nosem přilepeným na skle výlohy jsem si představoval, co by se asi všechno nechalo dělat s takovým magnetofonem, kdybych ho dostal pod stromeček.

Jednou o letních prázdninách se ve výloze mezi lampičkami objevilo něco, co mi doslova vyrazilo dech. V čerstvě naaranžované výloze visela mezi proletářskými hesly a lampičkami opravdová španělská kytara! Nevím, proč se objevila právě v elektro prodejně, ale s tím jsem si tehdy hlavu nelámal. Jistě si dovedete představit, co tento pohled způsobil v mojí fantazii. Díval jsem se do výlohy a představoval si, jak s tím krásným a úžasným nástrojem (a samozřejmě i bravurní hrou a dokonalým zpěvem) zaujmu a oslním některé ze svých spolužaček, které se mi v té době už docela hodně začínaly líbit.

V cestě mi ale stál jeden veliký problém. Na cenovce u kytary stála částka 150,- Kčs (korun československých). Pro kluka, jakým jsem byl, to byl obrovský problém. Chodil jsem sice občas na brigády za úžasnou mzdu téměř jedné koruny za hodinu, někdy jsem i nějakou korunu dostal, ale moje naspořená hotovost v té době dělala celkem asi 63 korun. Nebylo to zase tak málo, za tuto částku jsem si tehdy mohl koupit 63 kopečků zmrzliny nebo jít desetkrát do kina. Bohužel to ale nedosahovalo ani poloviny potřebné částky.

Chodil jsem jako tělo bez duše a pořád přemýšlel, jak se k vysněnému nástroji dostat. Pokaždé, když jsem šel po votickém náměstí, jsem s obavami sledoval, jestli je kytara ještě ve výloze, a nebo jestli už jí nekoupil někdo movitější než jsem byl já.
Samozřejmě, že jsem i doma pořád o kytaře mluvil, ale naděje, že by mi ji rodiče koupili, byla marná. Bylo léto, do Vánoc daleko, do narozenin ještě dál, … Moje maminka také mým snům o kytaře moc nefandila, takže se mi situace zdála téměř beznadějná.

Záchrana přišla z naprosto neočekávané strany. Moje starší sestra mi řekla, že by se také ráda naučila hrát na kytaru, a že bychom si ji mohli koupit napůl. Samozřejmě jsem souhlasil, protože se to jevilo jako jediná schůdná cesta k naší první kytaře.
Ještě ten den odpoledne jsme s pečlivě spočítaným finančním obnosem vyrazili do Elektry a za pár minut už jsme pochodovali zpátky domů s vysněným nástrojem v kartonové krabici.

Datum si bohužel přesně nepamatuji, ale určitě vím, že v ten srpnový den roku 1975 jsem udělal svůj první malý krůček na své životní pouti s kytarou, o které si můžete přečíst zde >>.

Jak to bylo dál? O tom vám napíšu zase někdy příště.

Petr Jankola
Kytara mě provází už od dětských let. Rád učím a pomáhám lidem na cestě ke zvládnutí tohoto úžasného hudebního nástroje. Jsem vášnivým kytaristou, autorem příručky 25 rad jak dobře naladit kytaru a majitelem e-shopu strunomat.cz. Příběh mojí cesty si přečtěte zde >>
Komentáře
  • Chcete umět správně naladit kytaru?

    Zde zdarma získáte můj e-book "25 rad jak dobře naladit kytaru":

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Uvidíme se na Facebooku: