Akordárium (3)

V minulém díle seriálu jste se dozvěděli něco o hudebních intervalech. Článek najdete zde >>.

Dnes budeme v povídání o intervalech pokračovat a vytvoříme z nich první akord.

Ladí, neladí?

Určitě už jste si všimli, že některé tóny, když je zahrajete najednou (tomu se říká dvojzvuk nebo souzvuk dvou tónů), k sobě jdou lépe a některé znějí hůř. Podle toho říkáme, že intervaly jsou:

  • libozvučné (také se říká konsonantní)
  • nelibozvučné (disonantní)

O tom, co je libozvučné a co je nelibozvučné, se mohou vést dlouhé debaty a spory, ale obecně se dnes podle tohoto kritéria považují za libozvučné prima (to je ten samý tón, takže když hrají dva nástroje najednou stejný tón, tak by to asi mělo znít dobře, že?), tercie, kvarta, kvinta, sexta a oktáva. Sekunda a septima jsou intervaly, které jsou pokládány za nelibozvučné.

Jestliže je interval nelibozvučný, neznamená to, že se nesmí použít. Berte to tak, že nelibozvučné dvojzvuky jsou v hudbě tím, čím je koření v dobrém jídle.

Na hudebním nástroji, který umožňuje zahrát dva nebo více tónů současně, si můžete vyzkoušet, který interval vašim uším zní libozvučně a který ne.

Pro zapamatování a přehled tady máte další tabulku, ve které jsou sepsány intervaly v tónině C dur:

Libozvučné a nelibozvučné intervaly v tónině C dur

Co je to akord?

Existuje jednoduchá poučka, která říká, že akord je souzvuk tří a nebo více různých tónů.

Samozřejmě, že existují pravidla, podle kterých se akordy skládají. Právě teď je spolu začneme objevovat.

První akord

V prvním díle jste se seznámili se stupnicí C dur, a proto začneme akordem, který vychází z této stupnice.

Začneme s prvním libozvučným intervalem (větším než prima), kterým je tercie.

Připomeneme si, že tercie je souzvuk I. a III. tónu stupnice, tedy tónů „c“ a „e“.

Když zahrajeme tercii, zní to příjemně, ale ještě to není akord. Zkusíme tedy přidat další tón. Protože je to náš první akord, chceme tedy, aby zněl opravdu hezky, tedy liboozvučně. Co takhle přidat další tercii? Další použitelnou tercii máme mezi tóny „e“ a „g“.

Zkusíme si tedy zahrát dohromady tóny, které jsou na I., III. a V. stupni stupnice C dur. Sluchem tyto tóny poznáte velmi jednoduše – jsou to první tři tóny písničky „Ovčáci, čtveráci“.

Když tyto tři tóny zahrajete dohromady, získáte první akord.

Jak se tento akord jmenuje?

Pojmenování akordu vychází z těchto pojmů:

  • Akord je odvozený z durové stupnice, proto se jedná o akord durový.
  • Základním tónem akordu (a také stupnice, ze které je odvozený) je tón „c“, takže v jeho názvu bude písmeno „C“ (v názvech akordů, stejně tak jako u stupnic a u tónin, budeme používat velká písmena).
  • Protože interval mezi nejnižším a nejvyšším tónem (mezi tóny „c“ a „g“) tohoto akordu je kvinta, budeme mu říkat kvintakord.

Náš první akord se tedy jmenuje kvintakord C dur.

Slovo „kvintakord“ se obvykle v pojmenování akordů nepoužívá, a tak budeme dál používat označení C dur. Nejčastěji se pro označení kvintakordů používá pouze označení tóniny, takže muzikanti obvykle používají jenom C.

Na klaviatuře hudebního nástroje můžete akord C dur zahrát takto:

Kvintakord C dur na klávesách

Tady je durový kvintakord C dur zapsaný v notách:

Kvintakord C dur v notách

To je pro tentokrát všechno. Příště se naučíme vyrábět novou tóninu a z ní nový akord.

Petr Jankola
Kytara mě provází už od dětských let. Rád učím a pomáhám lidem na cestě ke zvládnutí tohoto úžasného hudebního nástroje. Jsem vášnivým kytaristou, autorem příručky 25 rad jak dobře naladit kytaru a majitelem e-shopu strunomat.cz. Příběh mojí cesty si přečtěte zde >>
Komentáře
  • Chcete umět správně naladit kytaru?

    Zde zdarma získáte můj e-book "25 rad jak dobře naladit kytaru":

  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Uvidíme se na Facebooku: